zářivě oranžová

30. srpna 2014 v 12:49 | brusinka |  originální tvorba
Hodně osobní dílo o času, který jsem strávila v nemocnici.

nemocniční stěny mají zářivě oranžovou barvu
třesou se mi ruce a vedle mě
posadí malou holčičku
je jí tak deset a jemně
křehce pláče



řekli mi že spolu budeme na pokoji
jsem nahá před očima všech, slyšíš
sestra říká když po tváři mi slzy padají:
"proč bulíš?
nic tě nebolí tak nebreč"

bolí mě všechno a skrze plíce mi protéká rezavý prach
sedím na posteli zády opřená o zářivě oranžovou
a jím piškoty a mám strach
slané jak je poleju z očí vodou
každé sousto je jako deset kroků do kopce
ale musím jíst

((porucha příjmu potravy
spíše tichá sebevražda))

nemají pro to diagnózu a ptají se mě
"proč nejíš, vždyť jsi hezká"
jsem kost a jsem kůže
a nejsem ani trochu hezká
asi jsem sobecká

"nesnaž se zhubnout"
já se nesnažím jenom padám
a je těžký se zvednout
už pomalu a jistě vše vzdávám
nemá to cenu

a vzbudím se ve tři ráno a zvracím
protože nervozita v žaludku mi říká
na hřbitov, pod zem že patřím
a tělo ji nějak moc poslouchá
kovově chladná


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jorika Jorika | Web | 30. srpna 2014 v 12:55 | Reagovat

Smutný, je dobře, že takhle píšeš, snad to některým dívkám pomůže.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama