Září 2015

hospitalizace proti vůli

16. září 2015 v 19:35 | brusinečka |  brusinčiny kecy
pod nehty se mi schovává špína.

usadila se tam, nemůžu ji zpod nich dostat pryč.

v žaludku se mi usazuje chomáč prázdnoty. nemůžu se soustředit. zatmí se mi před očima kdykoliv se zvednu a Procházím Dnem Jako Každý Jiný

pokud teď začnu brečet bude to znamenat, že jsem zase selhala, a tak nechávám slzy aby se samy usušily...

bojím se nemocnic. sterilních oddělení, neskutečného ponížení, neschopnosti...

zavřeli mi ji do nemocnice. za chvíli tam určitě taky skončím a už se nevrátím a nebo se vrátím úplně porouchaná, tak katatonická, že už ani myslet na smrt nebude možné, pouze Tikání Hodin a budu si psát úkoly jako hodná holčička, jako všichni ostatní...

bojím se selhání. pravidelně chodím ke své doktorce a na terapii. odpovídám upřímně na otázky, ale vše zabalím tak, aby to bylo pouze dost na zaléčení zvýšením léků nebo intenzitou terapie. v uších mi tepou hodiny když si zapomenu vzít léky a po škole jdu rovnou spát. večery pak trávím neskutečnou prázdnotou.

znám bohnický areál až příliš důvěrně, ale nebojím se ho.

bojím se ale izolace. bojím se místnosti, kde vás sledují, máte pouze záchod bez prkýnka a neustále na vás koukají sestry. bojím se plotu a hromadné keramiky. bojím se opařan a sester, co chodí každých deset minut kouřit za dveře areálu a říkaj: "proč bulíš"

bojím se telefonátu od mámy z práce: "domluvili jsme se, že bude nejlepší abys si šla lehnout na gastro"

jsem tak neskutečně iracionální

teď jí asi už sebrali mobil. zajímalo by mě jestli je v bohnicích nebo někde jinde.

čekám kdy mi napíše.