the necessary death of brusinečka

25. října 2015 v 8:13 | brusinečka |  brusinčiny kecy
kdo sakra na týhle planetě kdy brečel protože je políbila holka?

já.

celý den jsem nervózně přešlapovala a ujišťovala se, že tam nebudu jediná z naší třídy, nejsem zvyklá na oslavy a hospody a zakouřené místnosti s pivem. nechtěla jsem tam jít, ale kamarádka má narozeniny a asi je to pro ni i důležitý. tak jsem vzala do ruky dárek (knížku) a vydala se tam.

hospoda byla ošklivá, pivnice daleko od lidských očí a jít tam v noci bylo nepříjemným dobrodružstvím. ale v rámci překonávání svých limitů - a zároveň i dokazování si, že rozchod s psycholožkou byl tím správným krokem - jsem vstoupila do kouřem a alkoholem zapáchajícího lokálu. nasměrovali mě dolů po točitých schodech, našla jsem tam sedět kamarádku i její tři známé - všechny měly ten samý piercing v septu. všechny před sebou měly půllitr piva.

přisedla jsem si.




po hodince jsem měla všeho plné zuby, už jsem se najedla a balancovala jsem mezi usínáním na stole a nervózním poklepáváním na desku stolu. rozhodla jsem se jít domů.

hruštička řekla, že mě vyprovodí.

měla na sobě jen tílko s hlubokým výstřihem, téměř komicky nenalíčená a nevystrojená, ale stejně jí to hrozně slušelo. šla se mnou až na roh. když jsme se loučily objala mě. voněla hezky. trochu jako domov a prací prášek. to objetí trvalo déle než je normální. když vtu:

"můžu mít takovou divnou otázku?"
-jasně
"můžu ti dát pusu?"
-jo, ale jenom rychle.

postavila se a narovnala se.
-budeš se muset sklonit, jsi moc vysoká.
trochu se skrčila. zasmála jsem se a rychle jsem jí vtiskla pusu. dřív než by mě mohla zadržet jsem se otočila a zamávala jí.
-papa!
"ahooj."

jakmile byla mimo dohled a doslech, třesoucími se prsty jsem vzala do ruky mobil a vytočila číslo svojí přítelkyně. nezvedala to. připadala jsem si jako že mi někdo vyrazil dech z plic, utíkala jsem k metru a v očích jsem měla slzy a byla jsem, a pořád jsem - tak moc sobecká.

jediné na co jsem myslela byl ten můj strach. protože hruštička je do mě zamilovaná. a já neumím zamilovanost ani lásku, já jsem schopná jenom přátelství a sexuality, ale nemám nic mezi tím, protože jsem prostě Zkažená, protože tehdy když chtěl mít monopol jen na mě jsem mu všechnu tu lásku dala a přestala existovat v rámci romantické lásky.

nechápu, co je romantická láska. necítím ji a ani nechci. moje přítelkyně to ví a proto spolu jsme.

a s polibkem na dobrou noc jsem pouze myslela na všechny ty nesplnitelné požadavky, na všechno to, co hruštička chce a potřebuje a já jí to nikdy nebudu moci dát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama