Prosinec 2015

"unaveně"

9. prosince 2015 v 17:00 | brusinečka |  brusinčiny kecy
zmeškala jsem svou šanci napsat v listopadu článek a hezky si tak šlapat tempem článek za měsíc, ale to nevadí.

začíná mi být líto lidí. kdysi jsem tu empatii tak moc neřešila - pokud holt něco necítím, nebudu se snažit. ale začínám cítit efekty. některých lidí, i když by si to hypoteticky zasloužili, mi naopak není líto vůbec. rasista bude rasistou a xenofob xenofobem - a sebesrdceryvnější životní story mě nedonutí k špetce úcty.
ale je mi líto třeba učitele, na kterého jsem si vylévala minulý rok vztek a teď se mnou nemluví. není mi ho líto, ale je mi líto toho vztahu, který mezi námi mohl vzniknout - ten učitel je fajn a kamarádský. je mi líto kamarádky, která sice nechápe spoustu konceptů moderního feminismu, ale není to její chyba ani povinnost a pořád je na mě hodná a hezky si spolu můžeme popovídat.
je zvláštní kolika lidem bych chtěla napsat dopis před sebevraždou. kdybych je zrovna psala, tak mám bez pochyb v hlavě prázdno, ale když cítím lítost nad tím jakým směrem jsme se ubírali, myslím na dopisy na rozloučenou. možná proto, že se bojím reakcí a je pro mne snadnější přijmout smrt než zodpovědnost.

poslední dobou kdykoliv se mě někdo zeptá, jak se mám, odpovídám: "unaveně."
pomalu už zapomínám, že únava není emoce - ale v té míře, v jaké ji cítím, se emocí zdá být.

snažím se soustředit na věci, které mi dělají radost. hodně myslím na skákání pod metro a rozřezávání vlastního těla dlouhými podélnými řezy (skrze torzo, po délce rukou). ale přesto si připadám, že mi je celkem fajn.

chce se mi spát.