"unaveně"

9. prosince 2015 v 17:00 | brusinečka |  brusinčiny kecy
zmeškala jsem svou šanci napsat v listopadu článek a hezky si tak šlapat tempem článek za měsíc, ale to nevadí.

začíná mi být líto lidí. kdysi jsem tu empatii tak moc neřešila - pokud holt něco necítím, nebudu se snažit. ale začínám cítit efekty. některých lidí, i když by si to hypoteticky zasloužili, mi naopak není líto vůbec. rasista bude rasistou a xenofob xenofobem - a sebesrdceryvnější životní story mě nedonutí k špetce úcty.
ale je mi líto třeba učitele, na kterého jsem si vylévala minulý rok vztek a teď se mnou nemluví. není mi ho líto, ale je mi líto toho vztahu, který mezi námi mohl vzniknout - ten učitel je fajn a kamarádský. je mi líto kamarádky, která sice nechápe spoustu konceptů moderního feminismu, ale není to její chyba ani povinnost a pořád je na mě hodná a hezky si spolu můžeme popovídat.
je zvláštní kolika lidem bych chtěla napsat dopis před sebevraždou. kdybych je zrovna psala, tak mám bez pochyb v hlavě prázdno, ale když cítím lítost nad tím jakým směrem jsme se ubírali, myslím na dopisy na rozloučenou. možná proto, že se bojím reakcí a je pro mne snadnější přijmout smrt než zodpovědnost.

poslední dobou kdykoliv se mě někdo zeptá, jak se mám, odpovídám: "unaveně."
pomalu už zapomínám, že únava není emoce - ale v té míře, v jaké ji cítím, se emocí zdá být.

snažím se soustředit na věci, které mi dělají radost. hodně myslím na skákání pod metro a rozřezávání vlastního těla dlouhými podélnými řezy (skrze torzo, po délce rukou). ale přesto si připadám, že mi je celkem fajn.

chce se mi spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama