Červenec 2016

červencový blues

19. července 2016 v 16:46 | brusinečka |  brusinčiny kecy
(1)
Přemýšlím jestli takhle těžké bude každé léto. Jestli vždy budu mít černou kočku na prsou, tlustou, těžkou kočku z olova, která mi hrubě vrní do prsou a říká mi lži (pravdu?). Jestli budu stále váhat mezi lehkostí smrti a vibrující nervozitou přežívání. Po dvou hodinách ležení v posteli a dunivé ozvěny v hlavě jsem nakonec vstala, poprvé za poslední tři dny se nasnídala. Po dalších třech hodinách jsem si vzala léky. Je to jako recept na přežití, a každý den musím odříkat ta samá zaklínadla, jen abych zítra neskončila v krvi v něčí vaně.
Přeji si, aby to bylo lehčí, abych se mohla poddat pocitu závislosti na někom jiném, aby mě někdo vzal do náručí tak pevně, že se mi žebra sevřou kolem roztroušených orgánů.
To ale není zdravý 'coping mechanism'.

(2)
Zhubla jsem, ale líbí se mi více anglické spojení 'to lose weight' - ztratit váhu. Myslím, že to trochu posouvá význam k mé realitě. Zhubnout zní jako anorektický vlhký sen, zní to jako titulka časopisu pro ženy středního věku. Ztratit váhu se blíží skutečnosti: to je, každodenímu boji sama se sebou, protože musím jíst, i když se sotva zvednu z postele, musím to všechno spolykat, i když mi to nechutná, musím vstát a udělat si snídani.
(bude mi osmnáct a pořád se sama o sebe neumím postarat)

(3)
Třesou se mi ruce a mozek a pořád se vracím k sebevraždě myšlenkami, ačkoliv činy jsou odtud stále daleko. Nervozita, začnu v nové práci a náhle jsem si jistá tím, že jsem neschopná, a konečně se to všichni dozví.


(4)
Myšlenky opadávají jako uschlé listí na pražícím červencovém slunci.