Únor 2017

časoprostor

14. února 2017 v 15:54 | brusinečka |  brusinčiny kecy
Stýská se mi po tolika lidech, zážitcích, časech, po místech, která už neexistují (nebo spíše, neexistují tak, jak existují v mých vzpomínkách). Cítím melancholii když pomyslím na minulost a na lidi, co znám, co byli vedle mě po dlouhá léta a už nejsou. Vyrovnávat se s časem, vyrovnávat se s dospělostí, není věc fyzikální ale věc filozofická.

Chci na sebe strhnout časoprostor, udělat vlny okolo sebe a rozvířit každodenní svět. Chci zoufale políbit tolik lidí a plakat a slíbit lepší dny - chci se někým, něčím stát, chci navždy zůstat v tomto okamžiku a zároveň zažít vše, co zažít můžu.

První jarní slunce mi žene do hlavy optimismus a nostalgii. Snad už roztaje i ten sníh.

už zase jsem sama na valentýna

2. února 2017 v 15:20 | brusinečka |  brusinčiny kecy
nějakým zázrakem, ačkoliv jsem celkem často ve vztazích, se mi pokaždé podaří být na valentýna sama. což o to - já ani valentýna jakožto svátek neuznávám - problém je však v tom, že chci čokoládu. nebo kytky. nebo něco, prostě a jednoduše. sice mi po zbytek roku nevadí být single, ale zrovna v den kdy bych za to dostala odměnu?

samozřejmě nejsem lakomec! já bych také druhé partii koupila něco k valentýnu, ale koupit sama sobě čokoládu není to samé jako ji od někoho dostat. a tak budu nejspíše trávit valentýna jen se svojí psychhiatričkou (romantika podle mého gusta).

ta mi ale k valentýnu dá tak akorát léky.